TERMODIAGNOSTIKA BUDOV

Tepelné ztráty v domech jsou způsobeny prostupem tepla konstrukcemi s nedostatečným tepelným odporem nebo proděním vzduchu nevzduchotěsnými konstrukcemi. Pro odhalování úniků tepla se používá bezkontaktní měření povrchových teplot pomocí termovizní kamery (termografie, termodiagnostika) a měření vzduchotěsnosti konstrukcí metodou Blower door test.

Měření lze rozdělit do 4 základních typů, které se liší náročností a především množství informací, které jsou z měření získány. V následujícím textu jsou uvedeny stručné charakteristiky jednotlivých typů.

1. Termodiagnostika z exteriéru (za přirozených tlakových podmínek)

Hledají se tepelné mosty způsobené nedostatečným odporem konstrukce. U nezateplených domů patří mezi typické konstrukce s větším únikem tepla stropní betonové věnce, soklové nadzemní zdivo, balkonové a lodžiové konstrukce, betonové vetknuté stříšky nad vchodem, terasy, překlady otvorových výplní a střešní ztužující betonové věnce apod.

U nových nebo rekonstruovaných střešních a obvodových plášťů lze kontrolovat bodové tepelné mosty, netěsnost tepelně izolačních materiálů v důsledku vadné montáže izolací.

Při měření z interiéru se velice obtížně odhalují tepelné mosty v konstrukcích s větranou mezerou, jako jsou dvouplášťové střechy, mezi které patří většina šikmých střech nad obytnými podkrovími. U dvouplášťových střech se vady tepelně projeví, pouze pokud jsou opravdu významné, např. ve střeše, kde část tepelné izolace chybí.

Pokud nejsou vady tepelně patrné, nelze stoprocentně konstatovat bezvadný stav. To je způsobeno tím, že střešní krytina je ochlazována z obou stran, z líce povětrností a z rubu vzduchem proudící ve větrané vrstvě. U dvouplášťových střech je třeba termodiagnostiku provést vždy z interiéru.

Porovnání termografů různých oken a dveří lze hodnotit, které okno má lepší tepelnětechnické  parametry. Podmínkou je stejná teplota vzduchu v interiéru.

2. Termodiagnostika v interiéru (za přirozených tlakových podmínek) 

Při měření z interiéru lze lokalizovat místa s chybně provedenými připojovacími spárami oken a dveří, především z hlediska celistvosti a kvality jejich vypěnění. To jsou potencionální místa největších tepelných ztrát a výskytu vlhkostních poruch nebo růstu plísní. Pokud venku fouká silnější vítr, lze u připojovacích spar částečně zjistit také problémy z hlediska vzduchotěsnosti (profukování), což může mít zásadní vliv na tepelné úniky.  Pro stoprocentní kontrolu vzduchotěsnosti připojovacích a popř. funkčních spár oken a dveří se musí v interiéru vytvořit podtlak speciálním zařízením.

Velmi často se vady vyskytují v podkrovích. Měřením lze lokalizovat místa s chybějící, oslabenou nebo chybně uloženou tepelnou izolací. Při měření za přirozených tlakových podmínek, prakticky nelze odhalit porušení parozábrany v ploše a nemusí být odhaleno chybné napojení parozábrany na okolní stěny. To jsou místa, kudy může do konstrukce pronikat vlhký teplý vzduch z interiéru.Tam může kondenzovat na studených konstrukcích a zpětně pronikat do interiéru ve formě zatékání.

3. Termodiagnostika z exteriéru a v interiéru za přirozených tlakových podmínek a při podtlaku v interiéru

Jedná se o komplexní diagnostiku. Lokalizují se tepelné mosty dle předešlých dvou bodů a navíc také tepelné mosty způsobené nevzduchotěsnosti detailů. Měření se provádí tak, že se v interiéru pořídí termovizní snímky podezřelých konstrukcí za přirozených tlakových podmínek. Následně se speciálním zařízením (pro Blower door test) vytvoří v interiéru podtlak, který se udržuje cca 15 – 30 minut. Při podtlaku dochází k nasávání studeného vzduchu z exteriéru netěstnostmi do interiéru, čímž se netěsnosti samé nebo jejich okolí ochladí.

Následně se opět pořídí termovizní snímky stejných detailů jako za přirozených tlakových podmínek. Z porovnání termovizních snímků pořízených za tlakových podmínek a při podtlaku lze lokalizovat nevzduchotěsná místa. Tepelné ztráty způsobené vzduchotěsností, mohou u některých staveb výrazně převýšit tepelné ztráty způsobené tepelným odporem konstrukce.

Příkladem takových objektů jsou nízkoenergetické nebo pasivní domy, kde větrání je řešeno speciálními technologiemi (rekuperací). U starších objektů bývá nedostatečná vzduchotěsnost příčinou kondenzace vodní páry nebo na vnitřním povrchu konstrukcí. To může vést k růstu plísní a snížení životnosti konstrukcí. Mezi časté problémy lze zařadit nevzduchotěsné řešení připojovacích spar oken a dveří a napojení parozábrany na související konstrukce jako jsou střešní okna a štítové stěny domu.

4. Termodiagnostika z exteriéru za přirozených tlakových podmínek a za přetlaku v interiéru a z interiéru za přirozených tlakových podmínek a při podtlaku v interiéru.

Oproti bodu 3 se navíc provádí měření z exteriéru při udržovaném přetlaku v interiéru. Tento typ měření se provádí méně často. Důvodem je menší vypovídající schopnost u některých typů konstrukcí jako jsou dvou nebo více plášťové skladby, kde se teplý vzduch z interiéru šíří nekontrolovatelně. Například zvýšení povrchové teploty ve větrací tvarovce šikmé střechy automaticky nezaznamená netěsnost v tomto místě. Měření je vhodné např. pro lehké obvodové pláště bez povrchové úpravy s nízkou emisivitou (např. leštěné plechy, sklo apod.). Pro vytvoření přetlaku v interiéru se opět musí použít speciální zařízení (Blower door test). Dále postupně obdobně jako v bodě 3. Měření se musí pokud možno provést co nejrychleji, aby nemohlo dojít k negativnímu ovlivnění z důvodu změny počasí.